Proč nás chytré technologie dělají hloupějšími?

Nedávno můj muž přinesl domů od našeho operátora nový modem. Nepochopila jsem přesně v čem je lepší, než ten starý, ale příslib silnějšího wifi signálu mě trochu přesvědčil. Ze zvědavosti jsem si přečetla manuál k tomuto přístroji a zaujala mě kapitola: “Jak si vytvořit chytrou domácnost”. Když jsem četla dál, s hrůzou jsem zjistila, že máme asi tu nejhloupější domácnost na světě!

Díky takovému modemu se dá dnes ovládat osvětlení v místnosti, topení, zámky, alarm a různé další elektrospotřebiče. Připadám si jako docela pokrokový a technologie znalý člověk, ale tohle je pro mě stejné sci-fi jako cestování do vesmíru. Ještě před rokem jsme si doma topili v kamnech na dřevo, takže štípání dřeva bylo téměř na denním pořádku, a teď mám ovládat náš nový kotel rovnou z gauče? Ani náhodou! Ráda bych si ještě těch pár mozkových buněk, které mi po mateřské zbyly, nechala.

KONCEPT KONTINUA? NEJEN U DĚTÍ! 

Je samozřejmé a logické, že se prostředí ve kterém žijeme, neustále mění. Bylo to tak od počátku a člověk se dle tohoto prostředí a možností vyvíjí. Jeho inteligence ho žene dopředu, vymýšlí nové a nové nástroje, a ty ho motivují jít ve svém vývoji dál a dál. Jenže teď se obávám, že jsme dospěli do mrtvého bodu. Do stádia, které už je na hony vzdálené konceptu kontinua – tedy předpokladu, že nejlépe se budeme mít jedině tehdy, když budeme prožívat zážitky, na které jsme léty evoluce přizpůsobeny.

Prostě a jednoduše: člověk je uzpůsoben a připraven na dobré i špatné časy – na těžkou fyzickou práci i na období odpočinku, na období úrody i na časy nedostatku. Na tuhé mrazy i na teplo. Ideálně když se tohle všechno bude střídat. Není ale připraven na nepřetržité období blahobytu, sezení na kancelářské židli a ovládání své chytré domácnosti mobilem.

To zákonitě musí vést k postupné (promiňte mi to slovo) demenci a degradaci lidstva.
Možná jsem ze staré školy, ale člověka dělá (a vždy by měla dělat) schopnost rozdělat oheň, ne zmáčknout tlačítko. I když někteří mohou namítat, že to stejně v budoucnu nebudeme více potřebovat, já si to nemyslím.

SAMA NEJSEM BEZ CHYBY…

app-car-charging-33488Když jsem byla mladší, jezdily jsme s mámou autem na různá místa po České republice na výlety. Bylo to asi před patnácti lety, takže jsme si o navigaci mohly nechat jen zdát. Máma řídila a já jsem jako spolujezdec strašně ráda navigovala podle atlasu.
Dnes kdykoliv vyrážím do míst, které úplně tak dobře neznám, zapínám navigaci na telefonu a nechávám se slepě vést. Nechápu, jak se mohlo dříve cestovat jen podle papíru.

Vidím na sobě, jak mi mobilní navigace ničí prostorové vnímání a orientaci a že jsem schopná se ztratit na místě, kde jsem byla už pětkrát, přestože jsem na tom s orientací byla vždy docela dobře. Nemusím u toho totiž přemýšlet a dělá to za mě někdo jiný. Co hůř – dělá to za mě přístroj.

No a tohle podle mě způsobuje většina moderních přístrojů. Ztrátu přirozené inteligence a schopností, které jsme jako člověk dostali do vínku a kterými se lišíme od zvířat. Myslíme si, že využívání těchto technologií nás činí lepšími lidmi, ale skutečnost je úplně jiná.

TABLET DO KOJENECKÉ VÝBAVIČKY!

Největší problém vidím ve využívání těchto technologií už v útlém věku. Určitě jste už slyšeli někoho, kdo s úsměvem na rtech vypráví o tom, jak “jejich Emička umí ve dvou letech zapnout televizi, nebo si najít na YouTube svoji oblíbenou pohádku”. Z toho je mi docela nanic. Nedávno jsem měla možnost vidět osmnáctiměsíčního chlapečka, který ovládal dotykový telefon – ty plynulé a jisté tahy prstem po obrazovce na mě působili smutně. S mobilem to uměl ale se lžící ani náhodou.
Ještě než jsem měla děti, tak jsem často přemýšlela nad tím, jak tyhle moderní přístroje dětem dávkovat – zda má smysl je zakazovat a co už je příliš. Nemám ráda absolutní zákazy čehokoliv v jakémkoliv smyslu, ale myslím, že je povinností nás jako rodičů, udržet dětem od technologií zdravý odstup.
Jsem ráda za televizi a za možnost vybrat a pustit Nině pohádku, abych měla čas chvíli na sebe. A taky protože ji ty pohádky baví. Na mobilu si občas ukazujeme fotky, které jsme vyfotili. Jinak ale podle mě mobil ani tablet takhle malým dětem do ruky nepatří (pokud tedy třeba dlouho necestujete, nebo něco podobného). Rádoby vzdělávací a výukové aplikace jsou někdy vhod, ale spíše asi až v pozdějším školním věku. Malé děti by se měly vzdělávat ze skutečných věcí, zážitků a zkušeností… ne z ploché, neživé elektroniky. Nevěřím, že to může dát dítěti cokoliv prospěšného do života. Něco, v čem by svůj koncept kontinua mohly uplatnit… a jsme zase na začátku 🙂

CHYTRÁ DOMÁCNOST = ZNUDĚNÁ MAMINKA? 

Teď mě napadá, že se tohle téma chytré domácnosti vlastně tak trochu týká i vztahu matka – dítě a trávení času na mateřské. Dříve bylo normální, že měla matka práce až nad hlavu a dítěti se příliš nevěnovala (v dnešním slova smyslu). Práce v domácnosti bylo až příliš, aby mohla vymýšlet zábavu pro své potomky… ale vždy je měla u sebe a dopřávala jim svou společnost. A děti nasávají zážitky a vědomosti, zatímco matka pracuje – tu se projde s koštětem, tu zas přemáchne prádlo, přiloží do kamen, nakrmí slepice, umyje hrnce… Není tedy divu, že se spoustu matek na mateřské dovolené uprostřed své chytré domácnosti nudí (a proto třeba utíkají rychle zpět do zaměstnání).

Vlastně se to tak celkově týká vztahů a vůbec kvalitně stráveného času, protože (řekněme si to narovinu), dnes trávíme až příliš času s mobilním telefonem v ruce a pohledem dolů do něho, než pohledem přímo před sebe a mluvením s přáteli (proto máme také často už zdeformovanou krční páteř). To je ale bohužel ještě na daleko větší zamyšlení a mohl by z toho být další článek. Je to ale jen další mínus na pomyslné tabulce pro a proti.

Rozhodně nežiji jako poustevník, sama na sobě pozoruji následky moderních technologií. Za pár týdnů si budu pořizovat svou první myčku a také sušičku a nesmírně se na to těším (i když v létě možná z nostalgie budeme s Ninou věšet prádlo venku). Ale jestli se přistihnu, že za pár let ovládám všechny přístroje z gauče vleže, tak si dám facku a pročtu znova tento můj (možná dnes naivní) článek 🙂
Buďme rádi, že dokážeme vymyslet a využívat přístroje, které nám usnadňují život (nebo někdy dokonce i zachraňují), ale nenechme je aby za nás mysleli a pracovali tak moc, že nám už zbyde jen čas na nohy nahoře.