Co mi vadí na “Zero waste”? Aneb jak skutečně ušetřit planetu…

maxresdefaultCelý svět zachvátila vlna “zero waste”, což je určitě dobře. Konečně se začíná nad životním prostředím zamýšlet čím dál větší počet lidí a není to jen výsada těch divných alternativců. Jenže jak to tak bývá, ze všeho se stala obrovská informační bublina a svět zaplavují zero waste produkty, které mají snížit množství zbytečného odpadu. 

JSEM ZERO WASTE?

Začnu možná svým malým osobním příběhem. Řekla bych, že jsem byla takový průměrný spotřebitel – možná co do množství kupovaných věcí a vyprodukovaného odpadu spíš méně než průměrný. Petky jsem nekupovala nikdy, jídlem jsme moc neplýtvali, třídili jsme odpad, nosila jsem látkové tašky na nákup. Přesto jsme asi před rokem zaregistrovali, že po týdnu máme úplně narvanou popelnici. Domácnost se třemi dospělými a jedním miminem. Trochu jsem se zhrozila, není to moc? Manžel chtěl jít ihned kupovat popelnici velkou, ale z toho se mi úplně dělalo špatně. Přece nemůžeme neustále zvětšovat prostor pro odpadky, měli bychom naopak odpadky redukovat! Takže jsme udělali dva kroky: pořídili si v IKEA tři velké úložné koše na plast, sklo a papír, a během jednoho týdne jsem se zaměřila na každičký odpadek, se kterým jsem mířila do směsného koše. Zjistila jsem, že jsem tam například během vaření bezmyšlenkovitě házela věci, které měli skončit například v plastech nebo papírech. Když jsem si nebyla jistá, házela jsem to dřív raději do směsného, ale potom jsem si na internetu našla tabulku recyklačních ikon a zjistila jsem, že skutečně většina věcí zbytečně končilo v popelnici. Jenom tyto dva kroky snížili ve výsledku obsah naší popelnice o neuvěřitelné dvě třetiny!
bottles-container-daylight-802221
Recyklací uděláte samozřejmě hodně. Jenže pořád je to odpad, hmota, která tu někde na zemi zůstane a nevypaří se. Proto jediným řešením je prostě tolik nenakupovat. Neplýtvat. Zamyslet se nad svými skutečnými potřebami a řešit to jako primární příčinu. K tomu se ale ještě vrátíme.

ZERO WASTE PRODUKT = TAKY PRODUKT

Před pár lety se začali v obchodech objevovat produkty, které měli nahrazovat jednorázové předměty každodenní potřeby. Sáčky na ovoce a zeleninu, pet lahve, dámské hygienické pomůcky, jednorázové kelímky na kafe… To prostě není pro tuhle planetu nic moc, to chápe každý (i když někdo se to asi musel dozvědět až teď). Nechce se mi ale moc zastírat, že tahle druhá stránka věci – všechny ty drahé designové skleněné lahve, speciální látkové sáčky na zeleninu, nebo kovová brčka na pití, se mi prostě strašně příčí. Nikdy jsem přesně nedokázala říct proč, ale teď už to vím.
Začalo to u těch brček – když jsem o nich slyšela, tak jsem si řekla: Který dospělý sakra tolik plýtvá plastovými brčky? Kolik je jako vaše spotřeba? To je někdo skutečně používá k pití?” Nebo ty zmíněné sáčky na ovoce a zeleninu. To si mám vážně za pětikilo koupit pět pytlíků? Tohle že je motivace k tomu šetřit přírodu? Tím běžného občana nepřesvědčíte.
Když totiž nahlédnete běžnému spotřebiteli do nákupního košíku, najdete tam tuny úplně jiného odpadu – maso v plastových krabičkách, taveňáky ve vaničkách, limonády v petkách, sušenky, bonbony, brambůrky. A to je jen kategorie jídlo. Nicméně chci tím říct, že to jsou věci, které kupovat nemusíte. Maso lze koupit u řezníka, zbytek jsou blbosti, které nechce ani vaše tělo a ani odpadkový koš. Není nutné je tedy nahrazovat.

background-business-clean-811101

Brčka nemusíte používat vůbec. Spoustu zeleniny nemusíte dávat do pytlíku, jde zvážit i bez něj – případně lze použít něco, co už máte doma. Určitě něco takového najdete, nebo snadno vytvoříte. Lahev na pití? To je dobrá věc, ale kupovat si jí za pětikilo? Omlouvám se všem, kdo mě zatratí, ale já mám lahev z plastu. Mám jí asi 5 let, používáme jí mimo domov i s dvouletou dcerou společně, nemám výčitky.
Možná by bylo dobré se skutečně zamyslet nad tím, jestli se nesnažíme nahradit za každou cenu něco, co vůbec nepotřebujeme. Jestli ten hlavní problém netkví v tom, že naše společnost je prostě moc líná a nechce se připravit o všechen ten přepych, který máme, takže to řešíme jen výrobou něčeho zdánlivě méně škodlivého. Není to vše zase plýtvání, ale v bledě modrém?
Na výrobu jakéhokoliv zero waste produktu je spotřebováno opět nějaké množství energie, tyto produkty většinou nejsou vyráběny v České republice – a i kdyby byly, jejich dovoz naší planetu zase něco stojí. Neříkám, že to je stejné, jako vyhodit každý den do koše pár petek, ale k lepší planetě to nevede.
Co přestat řešit plastové tašky na nákupech oblečení, ale zaměřit se na to, jestli musíme toho oblečení tolik kupovat? Není ho v oběhu už příliš? Proč kupovat dětem tolik hraček, opravdu si s nimi hrají? A co ten nový telefon, který každé dva roky obměňujete? Potřebuješ ty, mladá krásná holko, tolik kosmetiky a krémů? Protože to je opět velké množství obalů a hlavně těch odličovacích tamponů, které každý večer padnou na sundání té masky! Ale řešení prostě není v nakupování bezobalové kosmetiky. Problém je totiž ve všeobecném plýtvání, nakupování zbytečných věcí.
Nedávno jsem stála s dcerou v autě v zácpě a proklínala se, proč jsme se vydaly do Prahy, proč jsme radši nezůstaly doma. Pražský okruh dokonale ucpaly kamiony. Kamiony, které převážely miliony věcí, které svět nepotřebuje. A je jedno, jestli vezl zrovna balení coca col nebo kovových brček.

MÁ TO SMYSL, NEVYHAZOVAT. ZAČÍNÁ TO ALE NENAKUPOVÁNÍM. 

Abych nebyla tak úplně zlá, jsou prostě věci, které používat musíte, a přesto stojí za to se zamyslet nad jejich šetrnější alternativou. Například dětské pleny, nebo dámské hygienické pomůcky. Třeba takový menstruační kalíšek, to je podle mě vynález století!

Rozhodně ale nechci, aby tento článek vyzněl útočně. Jsem ráda za jakýkoliv posun ve snaze za lepší planetu. Ale mám dojem, že v dnešní době se každá takováto snaha stává skoro až buzerací. Z lidí, kteří si každý den dopřávali na rohu ulice kávu do jednorázového hrnečku a limonádu pili brčkem, jsou teď urputní zastánci života bez plastu, kteří na vás podezíravě koukají, když si v obchodě dáváte rohlíky do sáčku. Já si je tam totiž většinou dám. A nemám výčitky, protože vím, že můj život je natolik úsporný, že i s těmito “prohřešky” mám lepší skóre, než člověk s desítkami zero waste produktů.

Zajímalo by mě, co by se stalo s naším světem, kdybychom už nenakupovali další věci. Protože vše, co chcete, už někde v oběhu je. Někde na světě existuje člověk, který by vám rád prodal nebo vyměnil to, co zrovna potřebujete. Uvědomte si, jak absurdní je vyhodit věc, zatímco ve stejný okamžik si někdo někde koupí novou. Je to utopie. Kdyby lidé přestali tolik nakupovat, nebyli by zákazníci, nebylo by tolik obchodů. Nebylo by potřeba vyrábět tolik věcí a nezabíralo by se tolik plochy výrobními halami a obchodními centry. Místo toho by byl třeba prostor pro pěstování surovin, které se můžou prodávat volně a bez obalu. U nás v České republice. Nebylo by tolik kamionů na silnicích a nespotřebovalo by se tolik obalových materiálů pro všechny výrobky. Možná se teď smějete, protože je to stejně naivní a utopická představa, jako když vám řeknu, že příští rok přiletí UFO. Na začátku toho všeho je ale jen lidská chamtivost a touha hromadit věci.
V dnešním světě prostě nikoho nedonutíte zajet si do Prahy nakoupit do drahého bezobalového obchodu. Dřív ale takové obchody byly na vsích normální. Tak kde je problém?

KVI46b85e_2012_10_12_bajza_0011