Neúměrná panika ze slunce?

Přestože je teprve duben, máme tu prakticky léto. Teploty se přibližují ke třiceti stupňům a přichází období, kdy se lidé začínají rychle shánět po opalovacích krémech, aby ochránili svou pokožku před slunečními paprsky. Povím vám můj příběh o tom, jak jsem se z holky, která nenávidí slunce a spálí se na něm do pěti minut, stala člověkem, který slunce miluje a obejde se klidně i bez opalováku. 

_vyr_1247_DSC4930Mám poměrně citlivou kůži a její fototyp bych definovala na hranici I. a II. – je světlá, mám pihy, pomalu se opaluji a stává se, že se spálím. Slunce bylo vždy spíš můj nepřítel. Jakmile se začalo blížit léto a přišlo období, kdy se většina lidí začíná pomalu zbarvovat do hněda, já propadala panice. Trvalo mi dlouho, než jsem se odvážila odhalit svoje bílé tělo, takže džíny a triko s dlouhým rukávem jsem nosila až do června. Když už mi nezbylo nic jiného, než risknout kraťasy s tričkem, moje nepřipravená kůže se hned první den spálila. Zatracené slunce! Spálenou kůži jsem mazala krémem z drogerie s UV faktorem 50, abych zabránila dalšímu zarudnutí. Všechno mastné a upatlané. Nakonec to s tím spálením nebylo tak strašné, ale zatímco v srpnu všichni vystavovali svá krásná opálená těla, já byla bílá jak vápno.

SOLÁRKOVÉ OBDOBÍ A CO MI DALO…

Potom přišlo období, kdy jsem zatoužila být také trochu opálená, tak jsem na radu kamarádky začala zhruba od dubna navštěvovat solárko. Jak mi poradila recepční, vzhledem k mému fototypu kůže, musíme začít velice pomalu. A tak jsem každý týden chodila odpočívat do solárkové rakve a prodlužovala dobu opalování. Dneska už bych tam nechodila a nepovažuju to za nic extra zdravého, ale něco mi to přeci jenom dalo. Já jsem se tam opálila a celé léto jsem byla hezky (ne moc, tak akorát) hnědá, ale hlavně jsem neměla strach ze slunce.
Další léto se mi už nechtělo za solárko utrácet, takže jsem si řekla, že se začnu slunci vystavovat hned, jakmile se objeví. A že se zkusím nemazat padesátkou, možná ani třicítkou, ale třeba něčím přírodním. Prostě nebudu panikařit a stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.

DĚTI A OPALOVÁNÍ

Trochu přeskočím v čase a přenesu se do prvního léta s mojí dcerou. Dětská pokožka je totiž ještě trochu něco jiného – je citlivá, křehká, možná ne tak úplně připravená a je potřeba jí chránit. Dceři byl ale necelý rok a já na ní ještě nepoužila žádný klasický kosmetický přípravek, pouze přírodní oleje, takže se mi nechtělo na ní hned patlat kdejakou Niveu. Tehdy jsem na svou Facebookovou stránku vznesla dotaz (což dělám moc ráda, protože mě sledují samí skvělí a znalí lidé, co vždy dobře poradí :-)). “Čím chráníte své děti před sluncem?
A dostalo se mi několika odpovědí, které ale všechny vyjadřovaly to podobné: opalovacím krémem většinou nemažete, už vůbec ne padesátkou. Nejčastější byl typ na malinový olej, nebo nějaký jiný po domácku namíchaný olej. Potom samozřejmě ochrana oblečením a nevystavování pokožky na přímé letní slunce. 
Tak jsem to zkusila. A světe div se, já ani Nina jsme se nespálily!

opalovani

Používaly jsme obě malinový olej značky Soaphoria, který jsem pravidelně vtírala do pokožky na nejcitlivější místa v okolí ramen, zad, dekoltu a obličeje. Nohy jsem, myslím, snad nikdy nemazala. Je tady ovšem jedna věc, kterou bych chtěla podotknout.

Na internetu kolují nejrůznější fámy o přírodních olejích, například ten, že malinový olej může dosáhnout ochranného faktoru 20 – 50. Tomu nevěřte, to skutečně není pravda.

Žádný přírodní olej nemůže dosáhnout takové hodnoty a tak je k tomu potřeba také přistupovat. Nemůžete spoléhat na to, že po aplikaci přírodního oleje se můžete dlouhodobě vystavovat agresivnímu slunci (například u moře), takovou sílu prostě nemají. V našich končinách si ale myslím, že bohatě postačí, pokud se v těch nejslunečnějších dnech budete zároveň chránit například širokým kloboukem, nebo lehkou bavlněnou košilí. Tak jsem to dělala hlavně u dcery. Mimochodem nevěřila bych, jakou práci dá sehnat pro ní bílou lehkou košilku, kterou může nosit celé léto. Nakonec se jí podařilo sehnat mámě v sekáči a skutečně jí přes prázdniny na sluníčku vůbec nesundala.

opalovani2Já si pro sebe na toto léto koupila ještě mrkvový olej od stejné značky. Díky obsaženému betakarotenu by měl být dobrý pro hezčí a zdravější opálení, tak uvidím…
Obecně ale platí, že péče o pokožku by měla začínat hlavně zevnitř, a tak to podle mě platí i u opalování. Větší smysl, než mazat se mrkvovým olejem, bude mít možná pojídat častěji mrkev, nebo ten olej zkrátka konzumovat (což je výhoda přírodních olejů, můžete je mazat na pleť, ale zároveň většinou i jíst). Ostatně poslední dobou se tak trochu řídím pravidlem, že si nemažu na pokožku nic, co bych zároveň nesnědla (protože se vám to do těla dostane tak jako tak.)

Mám ale ještě jeden tip na opalovací olej, který jsem začala používat už dávno a který se mnou vydržel i pár pobytů u moře. Je to tento od značky Atok – opalovací olej s karotenoidy, který má garantovaný ochranný filtr 15. Nejsou to pouze čisté přírodní oleje, jako v předchozích případech, ale neobsahuje žádné ohrožující látky, jako většina opalovacích krémů na trhu. Musím říct, že fungoval bezvadně, takže pokud znovu pojedu někam za ostrým sluncem k moři, pořídím ho znovu.

opalovani3  opalovani4

Před sluncem bychom se určitě měli mít na pozoru, ovšem ta panika a přehnaná ochrana před jeho paprsky je možná zbytečná. Nasvědčuje tomu také to, že máme dlouhodobě nedostatek vitamínu D, který lze ze slunce získat. Zkrátka jsme na slunci málo, a když už ano, žádný vitamín D se k nám přes vydatnou vrstvu opalovacího krému nemá šanci dostat. Proto jsme nuceni ho často konzumovat formou doplňků stravy – každý kojenec ho dostane předepsaný už na první prohlídce u doktora a má dostávat jednu kapku denně už od narození.

Občas se mi zdá, že lidé dnes moc neuvažují a jen slepě přejímají doporučení jiných. Mažou se jenom proto, že v létě bychom se prostě mazat měli. Nechci nikoho nabádat, aby se přestal na slunci chránit, jen se snažte lépe poznat své tělo a svou kůži. Možná zjistíte, že když jí necháte dýchat, reaguje úplně jinak, než si myslíte. Tak jako jsem to měla já. Nikdy nebudu úplně dohněda opálená, vlastně se mi to ani nelíbí. Zjistila jsem ale, že moje kůže toho snese víc, než si myslím, a že je tak daleko šťastnější.

Je to asi jako s dětmi – chraňme je, ať se jim nic nestane. Ale nebraňme jim být svobodní, ať se mohou naučit chránit sami.