Pravda o chůzi naboso?

e7c31270d4edaa92_barefoot-walking.xxxlarge_1O chození na boso se toho dnes namluví poměrně dost. Ze všech směrů přicházejí informace, které jsou často protichůdné a zavádějící. Tak je tedy vůbec dobré chodit bez bot? Má smysl barefoot obuv, nebo raději pevná s vyšší podrážkou? 

Tomuto tématu se věnuji poměrně dlouho, vždy jsem inklinovala spíše k bosé chůzi, a teď v období, kdy má roční dcera začala chodit, se nad tím zamýšlím ještě daleko častěji. Než ale začneme polemizovat, pojďte se vrhnout na trochu té lidské anatomie… (a nebojte, jen opravdu zlehoučka!).

JE NAŠE NOHA SNAD ŠPATNĚ NAVRŽENÁ?

Naše tělo je složené z obrovského množství svalů, které spolu vzájemně spolupracují a reagují na sebe. V průběhu života učíme naše tělo pohybovým stereotypům, formujeme ho. K tomu, aby naše svaly správně pracovali – třeba jen během chůze – potřebují znát okolní podmínky a čerpat o nich informace. Tomuto vztahu předávání informací se říká propriocepce. Co když vám teď povím, že 70 % těchto informací získáváme přes proprioceptory v našich chodidlech? Není to příliš velké číslo na to, abychom nohu uzavírali do vězení pevných bot?

Naší nohu tvoří – jak jistě víte – příčná a podélná klenba, která se vyvíjí během prvních tří let našeho života. Je dokázáno, že s vrozenou vadou nohy se rodí velice malé procento, přesto téměř 95 % dětí (!) vstupuje do první třídy s nějakou formou deformity nohy. K tomu, aby se správně vyvinula klenba a svaly nohy je potřeba zajistit právě dostatek informací zvenčí a volný prostor. Rozhodně by tedy děti neměly obouvat boty do chvíle, než začnou samy chodit (na co také?). Tedy půlroční holčička ležící v kočárku v těsných růžových Adidaskách by možná vyhrála soutěž o nejkrásnější miminko, ale její nožička trpí. V zimě poslouží několik vrstev volnějších teplých ponožek, v létě nechte nohu větrat.

TRÁVA NENÍ ASFALT, MECH NENÍ BETON!

Možná tady ale nejste kvůli dětem, ale kvůli své noze. Z předchozího odstavce ale víme, jak důležité je pro chodidlo objevovat bosé nejrůznější terény – trávu, písek, kamínky, mech. Je důležité rozeznávat za pomocí chodidla teplé, studené, suché, vlhké. Na to všechno je naše chodidlo připraveno a uzpůsobeno, nemůžeme mu to upírat… to, že je vám to nepříjemné, pouze značí to, jak moc vaše chodidlo “zlenivělo” a odvyklo těmto nerovnostem terénu. Vždy, když jsem na pochybách, zda je něco pro naše tělo správné, nebo ne, zeptám se – kdybychom se měli všude a za každých okolností obouvat do pevných bot, proč bychom se s nimi tedy rovnou nenarodili? Proč by nás příroda tedy neobdarovala dokonalejším chodidlem, abychom nemuseli boty složitě vyrábět? Samozřejmě, že z tohoto hlediska je naše noha naprosto dokonalá a pro svůj správný vývoj botu nepotřebuje, za tím si pevně stojím. Vždy je ale potřeba si ihned po takové otázce uvědomit – jaká je ale doba, ve které žijeme? Jaké je prostředí, ve kterém chodíme? Je skutečně takové, jaké ho pro nás stvořila příroda? Bohužel není.

Většinu našeho času se pohybujeme po tvrdých a pro naše tělo nepřirozených površích – asfalt, beton, dlažba, plovoucí podlaha. Tento povrch skutečně našemu chodidlu příliš podnětů neposkytuje a naopak při tvrdém došlapu mohou škodit. Obzvlášť při běhu!

Rozhodně tedy není vhodné běhat bos po vyasfaltované cyklostezce nebo po městě. Přesto bych se ale neuchylovala ihned k Air Maxům, ale zvolila měkčí typ obuvi, který bude pouze tlumit náraz.

KDY ZARUČENĚ NABOSO?

Jsou ale situace, kdy je chůze na boso velice přínosná, téměř samozřejmá a jinak si to už ani nedokážu představit. Pokud jste z vesnice, nebo vám zkrátka terén v oblasti bydliště poskytuje dostatečnou různorodost, vyzkoušejte v létě boty úplně odložit. Zahrada, parky, lesy, hřiště… tady všude můžete bosou chůzi vyzkoušet. Každé ráno udělejte jako první to, že vyjdete bosi na vlhkou trávu, to poznáte to pravé blaho! Choďte po kamínkách, v písku, po jehličí… nebojte se úrazu. Téměř žádný úraz nemůže být ničivější, než špatně vyvinutá klenba a problémy s tím spjaté.

Jako instruktorka jógy vídávám na hodinách nejrůznější deformity nohy a věřte, že se to při cvičení vždy projeví. Když nad tím tak přemýšlím, největším problémem možná není ani tak plochá noha, jako “kladívkové” prsty ztrnulé příliš blízko sebe. Za to nejčastěji mohou těsné boty (nebo i ponožky), zužující se špička, zkrátka nedostatek prostoru v botách pro prsty. Svaly na prstech se potom zkrátí, prsty zůstanou pokrčené, a logicky se na nich potom velice špatně drží rovnováha. Velice ráda zkouším cvičení, při kterém všechny vyzvu, aby při stoji nadzvedli ze země všechny prsty u nohou a zeširoka je od sebe roztáhli – a to včetně palce i malíčku. A potom zeširoka položili na zem třeba jen palce, potom zase jen malíčky a nakonec všechny prsty. Měly by společně vytvářet spíš vějíř a rozcházet se od sebe, než stahovat k sobě. To dokáže ale velice málo lidí – přitom to ovlivní to, jak stabilní budete při jednotlivých pozicích. Možná je to právě ten důvod, proč se vám bojovník pořád naklání ze strany na stranu. Mimochodem občas ke mě na jógu dorazí někdo v teniskách – nevím, kde se takové lekce vyučují – nicméně takové lidi ihned z bot svlékám. A to nemluvím o tom, že hodně lidí chodí v teplých ponožkách – i to je pro mě nepředstavitelné. Cvičte vždy úplně naboso.

BĚHÁNÍ NABOSO

precision-nutrition-barefoot-runningBěh naboso je poměrně složitá disciplína, kterou já osobně vlastně nikdy nevyzkoušela. Běhala jsem pouze v barefoot obuvi, kterou bych na kratší vzdálenosti a po přirozeném povrchu doporučila. Opět je ale potřeba podívat se na obě dvě strany mince – je běhání, jak ho známe dnes, pro člověka přirozené a zdravé? Na kratší vzdálenosti určitě ano. Člověk je odjakživa zvyklý střídat běh s chůzí, pobíhat, poskakovat,… ale je přirozené běžet v kuse déle než například hodinu? Je lidské chodidlo připravené na to běžet maraton? Obléknout se do sportovního, vyrazit z domova a bez cíle běhat je výmysl dnešní doby. Netvrdím, že je to špatně, jen je v tomto případě důležité zamyslet se nad správnou obuví. Zacházíme tu totiž podle mě za hranice přirozenosti, a v tom případě bychom měli noze trochu pomoci.

NA ZÁVĚR…

Myslím, že je tedy nepopíratelné, že pro správný vývoj chodidla je důležitá bosá chůze – a to jak u dospělých, tak u dětí. Je to přirozené a logické. Nevěřím tomu, že by noha byla přírodou tak blbě navržená, aby potřebovala pomoci (ať už si ortopedi tvrdí, co chtějí). Na druhou stranu je potřeba (jako vždy) trochu přemýšlet.

Kdykoliv to jde, choďte na boso. Na tvrdých površích ale buďte obezřetní a nezatěžujte svou nohu. Nezatěžujte ji při aktivitě, která není pro chodidlo vhodná a přirozená (to jste schopni selským rozumem sami odhadnout).

Neodpírejte jí ale kontakt se zemí, nezavírejte ji do vězení, jen poskytněte pohodlí, pružnost a ochranu.

 

 

Pravda o chůzi naboso?

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s