O respektu k vlastnímu tělu

64666316_majdic8Tento článek se v mé hlavě začal psát už od zimní olympiády ve Vancouveru v roce 2010, kde slovinská běžkyně na lyžích Petra Majdič získala bronz. Do cílové rovinky ale dojela s pohmožděným žebrem, protože během závodu ošklivě upadla. “Myslela jsem, že je konec. Nemohla jsem dýchat, hýbat se, ani chodit. Ale moje vnitřní touha byla strašně silná. Druhá část mého já mi říkala, že musím i tak závodit,” líčila Majdičová. V médiích poté bylo její jméno vždy spojováno s přívlastky jako hrdinka a bojovnice. 

PRO JEDNOHO HRDINKA, PRO MĚ ŽENA, KTERÁ SE VYSMÁLA VLASTNÍMU TĚLU

Možná je to proto, že jsem nikdy nedělala závodně žádný sport. Možná je to proto, že cvičím jógu, která je zaměřená na léčení a poznávání svého vlastního těla, a často bohužel vidím, že se k józe uchylují bývalí sportovci a snaží se díky ní léčit svá zranění. Nikdy ale tento trend nepochopím a Petra Majdič pro mě nikdy hrdinka nebude. Tento článek nebude samozřejmě jen o ní a o olympijských hrách (i když to by nabízelo materiálu spoustu), ale prostě jen o respektu k vlastnímu tělu.

Lidské tělo je dokonalé. Většině z nás bylo darováno plně funkční, zdravé, s předpokladem zvládnout cokoliv. Je samo o sobě nesmírně inteligentní a závisí na něm náš život. Ani naše mysl není schopna pochopit a znát všechny pochody a souvislosti v něm, protože kdybychom je znali, báli bychom se jen nadechnout. Ať už je pro vás tělo celé vaše já, nebo je to jen skořápka vašeho já, musíte připustit, že je nesmírně důležité. Proto jsem nikdy neměla ráda výroky typu: “Tělo musí jít do hrobu pořádně zhuntovaný”. Dobře. Alkohol, cigarety, nezdravé jídlo, nicnedělání, to vše naše tělo ohrožuje, a každý to ví (a přesto to dobrovolně děláme!) Co ale takový sport? A co Fitness?

Ještě než Petra Majdič nastoupila ke startu sprinterského závodu, zranila se ráno při tréninku. To jí ovšem neodradilo a závodu se zúčastnila. Obličej zkřivený bolestí, po dojetí do cíle vyčerpaná dopadla na zem. Později se zjistilo, že soutěžila pod analgetiky se čtyřmi zlomenými žebry a po projetí cílem došlo k pneumothoraxu plíce. Později pak dokonce od prezidenta za tento výkon dostala zlatý státní řád za mimořádné služby své vlasti. Pro jednoho hrdinka s obrovskou vůlí, vytrvalostí a láskou ke sportu, pro mě žena, která se kvůli medaili vysmála svému vlastnímu tělu a riskovala život. A takových je spoustu. Často vídám na sociálních sítích fotografie sportovců zatejpovaných od hlavy až k patě, kteří jsou sice momentálně zranění, ale to nevadí, protože “se jede dál“. A tisíc palců nahoru k tomu.

NEMUSÍTE NA OLYMPIÁDU, STAČÍ DO FITKA

Takové příběhy se ale neodehrávají jen v oblasti vrcholového sportu, ale třeba i v obyčejných fit centrech. To je možná také důvod, proč tam už nechodím. Jeden čas jsem dokonce v jednom takovém fit centru na recepci pracovala a tak jsem měla vše jak na oltáři.  Špatně provedené cviky (někdy dokonce samotným instruktorem), zbytečné přeceňování sil, zkrátka bušení do toho na 200 %, hlavně ať to druhý den pořádně bolí. Pravděpodobnost, že skončíte s nataženým svalem, kýlou, vyvrknutým kotníkem, nebo prostě jen obrovskou únavou (svalovou i psychickou), je velká. Je bohužel pravda, že běžný člověk nemá většinou ponětí o tom, jak cviky provádět správně, a mělo by tedy být na instruktorovi, aby ho opravil. To, že se to často neděje, je ale zase na jiné téma. My bychom sami měli zachytit signály z našeho těla, že už je toho na něj moc. Není potřeba být až chorobně opatrný, stačí jen nechodit přes své možnosti. Pro jistotu se k této hranici ani příliš nepřibližovat, zůstávat raději na takových 90 %. I s tímto úsilím jste schopni tělo posílit, protáhnout, nebo získat fyzickou kondici.

  • Jakmile pocítíte bolest, přestaňte cvik provádět
  • Cvičte na 90 % svých možností
  • Dopřejte po cvičení tělu odpočinek a regeneraci
  • Pozorujte se v zrcadle! (Ne proto, abyste viděli, jak vám to sluší v nových legínách… ale proto, abyste se mohli ujistit, že vše děláte správně. Jakmile si správné stereotypy zafixujete, už to samozřejmě dělat nemusíte.)
  • Doplňujte palivo! Čistá voda a dostatek kvalitního jídla během dne je pro tělo největší odměna. Dá vám to najevo.
  • Když vám není dobře, tak se na všechno vykašlete. Necvičte, nepředceňujte své síly. Nejhorší je cvičit během nemoci a tělesné slabosti.

tumblr_ohnjpeZ7Eg1r000uao1_1280SPŘÁTELIT SE SE SVÝM TĚLEM

Ať už cvičíte jógu, nebo cokoliv jiného (uznávám i jiná cvičení, i když to tak nevypadá 🙂 ), cílem by v první řadě nemělo být vyrýsování svalů, ale spíše spřátelit se se svým tělem. Poznat ho blíže a porozumět jeho řeči. Nebojovat proti němu. Jako instruktorka jsem teď trochu proti sobě, ale měli byste se snažit natolik pochopit jeho signály, že budete schopni cvičit sami doma svoje cviky. Že kdykoliv se ráno probudíte s nepříjemným pocitem, že vás někde – něco na zádech podivně táhne, budete si umět sami poradit. A to bez toho, abyste uměli pojmenovat, který sval máte zkrácený. A to je bohužel přesný opak toho, co se praktikuje ve fit centrech a co většinou sportovci dělají. Oni možná přesně vědí, jaký je jejich problém, ale v honbě za překonáváním sebe sama (což je mimochodem také šílený výraz), ho ignorují.

PŘÍBĚH O JILLIAN MICHAELS NA KONEC

Nikdy jsem nebyla úplně spokojená se svojí váhou a vždycky jsem se snažila cvičit a jíst zdravě. Nejznámější online cvičitelkou je asi Jillian Michaels a ani mně se toto šílenství nevyhnulo. Začala jsem s ní poprvé asi před pěti lety a výsledky byly báječné! Sice mě trochu bolela kolena, ale cítila jsem se jinak skvěle. Po pár měsících jsem ale byla zpátky na původní váze. K Jillian jsem se potom vrátila znovu asi 4 měsíce po porodu. Teď už ale tělo stávkovalo víc – kolena mě začala znovu bolet a přidala se k tomu ještě nepříjemná bolest achillovek. Nemohla jsem kvůli tomu ani pořádně cvičit jógu. Napadlo mě, že to je asi daň za to, že chci získat rychle hezké tělo. A za to mi to nestojí. Jakmile jsem přestala cvičit, všechny bolesti odezněly a já se cítím mnohem líp. Pořád sice s několika kily navíc, ale jsem zdravá a nic mě nikde nebolí. Každé ráno si zacvičím desetiminutové kardio, které je šetrné a bez skákání. Potom přidám dvakrát pozdrav slunci a mám hotovo. Po obědě jedna procházka s kočárem… a večer v posteli vždy pomyslím na svoje tělo a poděkuju mu za to, co pro mě celý den dělalo. Ať už vypadá jakkoliv, službu poskytuje dobrou, a to je hlavní.

…takže zdar našemu dokonalému tělu! Pohov.

 

O respektu k vlastnímu tělu

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s