Jak jsem přestala číst internet

emimino_krizNa internetu naleznete naprosto všechno! Recept na perfektní svíčkovou, cviky na pevná stehna, recenzi vysavače, který si chcete koupit, nelegální hudbu ke stažení, návod na vyplnění daňového přiznání, nebo jak si doma pěstovat bazalku. K tomu všemu je internet dobrý, protože jinak bychom museli do knihovny, nebo se jít zeptat sousedky, jejíž rada ale nebude zaručená. Od doby, kdy mám dítě, jsem ale zjistila, že internet má i své stinné stránky, a že obsahuje hodně nebezpečných informací. 

KECALKA VÁM PORADÍ

Samozřejmě už předtím jsem to tak trochu tušila… Kdykoliv jsem se snažila na internetu najít diagnózu nějaké potenciální nemoci, často mě internet přesměroval na absolutní dno diskuzních fór plné snůšek nesmyslů. Teď, když mám svoje první dítě, jsem ale vystavena několika každodenním rozhodnutím, ke kterým potřebuji samozřejmě spoustu informací. Internet přeci musí znát odpověď na to…

…jak si přivolat porod…
…jaká je porodnice, ve které chci rodit…
…proč mám tak málo mléka?
…jestli vozit v kočárku, nebo nosit v šátku…
…je lepší šátek, nebo nosítko?
…kdy začít dávat příkrmy?
…kdy může dítě začít jíst lepek?
…co znamenají ty pupínky, co se jí včera objevily na tváři?
…jak ulevit od bolesti rostoucích zubů?
…odkdy chodit s dítětem plavat?

Internet mě vždy chytře přesměruje na internetovou diskuzi, kde si názory vyměňuje několik zkušených maminek. Na jednom nejmenovaném fóru se u přezdívky každé maminky objeví také počet příspěvků, kterými od počátku věků přispěla do diskuze. Podle toho pak spadá do kategorie “Zasloužilá kecalka”, “Kelišová”, nebo třeba “Generální žvanilka”. Jedna taková žvanilka měla okolo 25 000 příspěvků, to si myslím, že by mohlo stačit na získání lékařského diplomu. To ale odbočuji…

JEDNA OTÁZKA, TISÍC ODPOVĚDÍ

Six month old baby sitting in front of a laptop computerVždycky, když jsem přečetla několik stran diskuze, zůstala jsem buď vystrašená nebo naštvaná. Nikdy mě internet v žádné z mých otázek neuklidnil, ani mi nepodal jasnou a rozumnou odpověď. Napadá mě samozřejmě srovnání s dobou, kdy nebyl maminkám k dispozici internet. Neříkám, že byla lepší, a že všechny výchovné techniky a postupy byly ideální… ale možná ženy více dávaly na svoje mateřské instinkty. Nebo se na radu zeptaly své matky, která to slyšela od své matky, které to zase řekla její matka… Čím více informací máme k dispozici, tím více různých názorů se mezi lidmi objeví. To je rozhodně správně, potom je ale zbytečná jakákoliv diskuze, protože nikdy nepovede ke konečnému řešení, ale jedině k hádce. Ve chvíli, kdy jsem brouzdala internetem a hledala odpověď na otázku, zda můžu dát svojí pětiměsíční dceři první příkrm, uniklo mi, jak se natahuje po mém talíři s jídlem a i když mlčky, vysílá na mě signály: “Mami, tady jsem a mám hlad! Tak hrozně bych si dala to, co máš na talíři!” A když jsem se tedy odvážila jí dát první mrkev, snědla jí celou i se lžičkou. A tak mi došlo, že čteme internet, ale nečteme svoje dítě.

…nechci se ještě narodit, jsem spokojené a je mi tu krásně, nevyháněj mě pryč.
…v kočárku se cítím tolik odcizená, nos mě u sebe, prosím…
…v šátku je mi příliš těsno, proto tolik brečím, polož mě do kočárku…
…chutná mi mléko a nejsem připravený na to, jíst jídlo, i když je mi už 7 měsíců. Proto tě vždycky tolik poplivu, ale nemyslím to zle…
…vím, že pan doktor říká, že vážím víc, než bych měla, ale já tolik miluju jídlo!
…neotočím se na bříško, protože se mi takhle na zádech líbí. Dej mi čas…
…chci se posadit, i když jsem takhle malá, chci všechno vidět!
…je mi strašně smutno, když jsem sám u sebe v pokojíčku, vezměte mě k sobě…
…chci mít ticho a svojí postýlku, v té vaší neusnu…

Na všechno tohle někde existuje internetová diskuze, a všechno tohle se vám může dítě snažit říct. A tak jako je každý dospělák úplně jiný, tak jako jeden miluje samotu a druhý společnost, tak jako jeden jí maso a druhý je vegetarián, tak je každé dítě naprosto jiné. A nikdy nemůžeme najít dostatečně dobrou odpověď na naše dítě na internetu.

ŽÍT A VYCHOVÁVAT V NEVĚDOMÍ?

Ještě před měsícem jsem se bála, že toho moje dcera jí strašně moc, že je tlustá, a že bych jí možná neměla tolik překrmovat. Když jsem ale viděla s jakou radostí se sápe po jablku a jak si pomlaskává, když ochutnává batáty, došlo mi, že to bude zřejmě milovnice jídla po mě. A tak jsem zavřela záložku prohlížeče, kde Generální žvanilka radila, jaké očkování bych měla dítěti dát, a zařekla jsem se, že už nebudu číst internet! Zkusím se řídit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a když udělám chybu, určitě to hned poznám. Dítě vám totiž každou chybu ihned vyčte, ale musíme jim umět naslouchat.

A tak je to zatím týden, co jsem neotevřela žádnou internetovou stránku, která obsahuje informace o tom, na co mi může dát odpověď moje dítě. Nebo já sama. Je to kupodivu těžké, někdy si připadám bez všech těch informací a rad úplně mimo, což ale jen potvrzuje to, jak jsme na nich závislí. Myslíme si, že se jakákoliv věta na internetu může zakládat na pravdě, považujeme ji za důležitou a někdy se podle ní řídíme. Přitom to mohl napsat naprosto kdokoliv. Tohle všechno mě přivádí k myšlence, že někdy je lepší nic nevědět… 

Jak jsem přestala číst internet

7 thoughts on “Jak jsem přestala číst internet

  1. Dáša says:

    Dobrý den,
    Většinou, tedy vlastně nikdy, nepíšu koment na články, které si přečtu, ale na ty vaše postřehy prostě zareagovat musím. Je až neskutečné, jak mi mluvíte, tedy píšete, z duše. Celý ten proces vnímání mateřství, okolí, odbornic na slovo vzatých pojímáte s nádherným nadhledem a někdy si případám jako bych četla svůj příběh, který jsem si prožila poprvé před 5ti lety. Navíc píšete s neskutečnou lehkostí a vtipem. Přeji vám vše dobré a užívejte si toho malého drobka, který vám do života přinese ty věci opravdu důležité. Dáša

    Like

  2. Rafi says:

    Mám říjnovou holčičku a nestačím se divit, co jsou některý ženský schopné vypustit. A nebo s jakou vervou jsou schopné někomu vnucovat svoje názory. Místo toho, aby se věnovaly svým dětem, tak sedí u emimin a modrejch koníků a řeší děti někoho jiného. Labůžo, taky už to nečtu. Řídím se jen podle sebe a své lékařky.

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s