10 vět, které nikdy neříkejte nekojící matce.

Baby drinking from bottleV úvodu chci říct, že se (jako obvykle) nestavím ani do jedné skupiny. Už téměř tři měsíce se snažím plně kojit, ale bohužel to stále nejde a zřejmě už asi nepůjde. Strašně závidím všem ženám, která mají to štěstí a své děti kojit mohou – kdybych mohla, kojím minimálně do jednoho roku. Protože ale své dítě dokrmuji umělým mlékem, zároveň soucítím se všemi matkami, které na umělou výživu musely přejít. A vím přesně, jaké věty dokážou takovou matku naprosto složit. 

1. Musíš se víc snažit.

Piju čaje, litry vody, přikládám dítě od rána do večera, odsávám, zkouším homeopatika, nosím v šátku, mezi tím léčím poraněné bradavky, konzultuji s laktační poradkyní, konzultuji s lékařem. Rada “Musíš se víc snažit” je jako pěstí mezi oči.

2. Téměř každá žena může kojit, nekojí pouze ty, co nemají mléčné žlázy. 

Je to jako říct “Každá žena může přirozeně počít dítě. Nepočne ho pouze ta, co nemá dělohu”. Přesto je mezi námi dnes spoustu žen, kterým se to nepovede a uchýlí se k umělému početí. Dovolili byste si je soudit?

3. Děti na umělém mléku jsou více nemocné.

Nezpochybňuji přínos mateřského mléka a to, že je to pro dítě nejlepší forma výživy. To ví každá z nás. Ale dobrovolně si umělé mléko nevybíráme, tak proč nám to říkáte?

4. Děti na umělém mléku mají nižší IQ. 

Nižší IQ má ten, kdo tuhle informaci řekne nešťastné matce.

5. Neměla jsi používat lahev, tím jsi to všechno zkazila. 

Ano, zkoušela jsem to stříkačkou. Ale zkuste nakrmit dítě, které vypije 150 ml, stříkačkou, která má 12 ml. A dělat to každé dvě hodiny. Krmení přes cévku jsem nezkoušela, protože to neřešilo můj problém se zraněnými bradavkami.

6. Tu bolest musíš vydržet.

Zraněnými bradavkami myslím to, že při odsávání byla odsávačka z poloviny plná mléka a z poloviny krve. To se pak při kojení rozhodně nedá mluvit o žádném souznění matky s dítětem. A o zánětech prsu a horečkách ani nemluvím.

7. Musíš to pro dítě udělat! 

…jinak budeš špatná matka, jako by následovalo. Představte si situaci, kdy dítě pláče od rána do večera hlady a když se ho pokoušíte nakrmit, vzteká se. Představte si, že se tedy na rady všech ostatních snažíte, ale po pár dnech zjistíte, že dítě hubne a hubne. Díky bohu za umělé mléko!

8. Chceš si to jenom ulehčit… 

Odkdy je sterilizování, převařování, ohřívání a nákup mléka jednodušší, než vytáhnout prso?

9. Při krmení z lahvičky si nikdy s dítětem nebudete tak blízcí…

Pokud někdo lásku a vztah mezi matkou a dítětem měří způsobem krmení, pak je to smutné.

10. Nesmíš být ve stresu. 

Je jasné, že psychika a stres hraje při tvorbě mléka obrovskou roli. A na psychiku hraje velkou roli nátlak okolí, které na matku ihned po porodu začne naléhat: Musíš se rozkojit! Musíš se rozkojit! Je hezké, že je dnešní doba tak “pro-kojící”, a že doby, kdy se upřednostňovala umělá výživa jsou už pryč. Na druhou stranu pokud se jedná o tak přirozenou věc, je nutné ji tolik propagovat?

baby-milk-bottle

Zdá se mi, že čím více se o věcech hovoří a čím více se zkoumají, začíná se jejich přirozenost vytrácet – ženám to potom nejde, protože kojení působí jako opravdu vědecká záležitost. Možná kdyby se okolo tohoto tématu nedělala taková věda… kojení by bylo zkrátka přirozené a jasné, každá matka by věřila, že po porodu se jí laktace hezky rozjede a sama by poznala krásu kojení. Nestála by jí za zády laktační mafie s nejrůznějšími radami a pomůckami, neporovnávala se s ostatními ženami, ale prostě by někde v klidu doma pokojně kojila své dítě. Je to ovšem asi naivní představa.

Nechtěla jsem tímto článkem na nikoho útočit – ostatně samotné je mi protivné, jaké se okolo takového pokojného a mírumilovného tématu jako je kojení můžou vést diskuze, a jak jsou schopny se matky servat na krev aby dokázaly, že jejich pravda je ta jediná pravda. Je mi líto, když vidím, jak se kojící ženy nedokážou vcítit do situace těch, které to štěstí neměly. Na druhou stranu by se nekojící ženy mohly nad tématem povznést a nebrat si některé věci tolik k srdci, vždyť důležité je přeci spokojené dítě. Bylo by strašně hezké, kdybychom si místo těchto svárů mohly spíše vzájemně pomoci a umět spolu o kojení hovořit v míru… Půjdete do toho se mnou?

 

10 vět, které nikdy neříkejte nekojící matce.

18 thoughts on “10 vět, které nikdy neříkejte nekojící matce.

  1. Šárka says:

    Za mne je tedy hlavní ve vztahu dítě/matka nestresovat se. A to jak s prsem, nebo s lahvičkou. V nemocnici jsem se zajímala i o dárcovství MM, pro ty, jež neměly dost mlíčka, ale kvůli lékům, které jsem brala, to nebylo možné. A po pravdě, po dvou letech kojení, když mi dítě půl noci prořve do ucha “Mlíko, mlíko.”, dokud se neotočím. Taky žádný med. Není všechno černobílý. Přeju klid a pohodu. Hlavní je, nakrmit 😉

    Like

    1. Šárko, darování mateřského mléka, to je skvělá věc…! Samozřejmě jsem o tom už slyšela, ale nechápu, proč to není více podporováno, ve chvíli kdy matka nemůže kojit, se pak MM stává hodně cennou komoditou 🙂

      Like

  2. Alena says:

    U první dcery jsem to měla podobně. U druhe jsem kojila 9m. Takže klidek. 😉 ani nevim čím to bylo. Asi jsem byla jako prvorodička vic ve stresu. Hlavně musí být spokojena maminka i miminko. 😊

    Like

  3. JK says:

    Ja prvni kojila… za kazdou cenu jsem ji chtela dat “to nejlepsi”…taky pres krev a zanety, mala rvala pul roku jak silena, byla to nocni mura… druhe jsem po mesici vzdala, nejvetsi pohodar, na nutrilonu spal jak dudek, ja v klidu.
    Podle me je to precenovana zalezitost, sestrenka kojila obe deti do 18 mesicu! Dnes jsou oba alergici, prvni byl z prvniho roku ve skolce dohromady mesic, jinak stale marod…
    Budte v pohode a uzivejte si kazdy den! Hrozne to leti a za zadny stres to nestoji 😉 Jsme prece mamy a pro nase deti delame to nejlepsi 😍

    Like

  4. Je to v hlavě. Tedy mluvím teď o sobě. Při prvním dítěti přesně to co popisujete. Na všech stranách spousta rad a nedařilo se. Snažila jsem se a umělé mléko brala jako svou osobní životní prohru. V hlavě jsem měla pořád, to nesmíš vzdát, to by dobrá máma neudělala. Nevzdávala jsem to. Nejhorší byly komentáře typu “ten je tak hubenej, měla bys mu dát to umělý mlíko”. Oba kluci jsou stejní. Narodili se s váhou přes 4,5 kg, takže všichni očekávali že v roce budou mít nejspíš 15 kg :-). Oba jsou ale hubení a dlouhý. Při druhém jsem si řekla, že si nesmím nic pustit do hlavy. Otázky typu “jak často kojíš”.. “spí už celou noc, nebo má hlad”….kojíš ještě…. jsem přešla a nereaguji na ně, stejně jako by se mě někdo ptal na četnost pohl. styku. Beru to jako čistě soukromou věc a světe div se, je to mnohem lepší. Je fajn, že se o tom mluví,a kojení se propaguje, ale nic se nemá přehánět. Přeju hodně zdaru.

    Like

    1. Ano, nejhorší jsou vždycky rady ostatních… Nebo spíše ne ani tak rady, ale ty poznámky, o které nestojíme. Vidím často, že s druhým dítětem si už matky nenechají na svůj instinkt tolik “sahat” a vše jde tak nějak ve větší pohodě… Tak se mějte vy a všichni vaši kluci krásně! 🙂

      Like

  5. Marcela Gallova says:

    Fajn cteni, hodne z toho je pravda…. ja osobne jsem se se vsim otacela k mamce jelikoz ta je muj guru na mnoho veci.
    Vzdycky jsem chtela kojit, netusila jsem jakym peklem si proto budu muset projit, Mala se mi narodila hned se prisala super… do rana zapomnela jak se to dela, midwife mi mackala prso i bradavku a snazila se ji nacpat male do pusinky, mala se nechtela prisat… musely jsem zustat v nemocnici jeste jeden den… podarilo se mi malou trikrat (nakojit) napojit na bradavku nejak… pristi dva tydny totalni peklo sedela jsem na pohovce polonaha, jelikoz jsem se nemohla bradavek ani dotknout…. pozdeji uz jsem brecela bolesti a modlila se aby se mala nebudila na kojeni…. lanolin jsem si na popraskane bradavky davala na kila… poradkyne mi rikala dej tomu tyden bude to dobry…. chladila jsem si bradavky pod tekouci vodou…. prezila jsem to( nastesti jsem se vyhla krvaceni ci zanetum diky lanolinu ten mi hodne pomohl), mam hodne silnou vuli a vubec se nedivim zenam co to proste vzdaji, me se to podarilo a dnes kojime a jsme stastne obe….. a uz ani necitim tu prvotni bolest nez se mala nasaje.
    Nikdo by nemel odsuzovat maminky co nemohou kojit (at uz diky medikaci ci ztrate mleka) a zadna maminka by to nemela citit jako prohru, laska k diteti nema hranice a neni dana tim zda se koji ci ne.

    Jedina vec co me stve je kdyz se nastavajici matka proste roshodne ze kojit nebude….. slysela jsem uz takove nazory jako ze to protse neni pro ni…. v takovem pripade budu vzdy kriticka.

    omluva za interpunkci , nemam ceskou klavesnici

    Like

    1. Jako bych četla svůj příběh, až na ten konec, který u nás bohužel nebyl tak šťastný… ale jak říkáte, neměly bychom to cítit jako prohru. A ano, pokud se někdo rozhodne, že kojit vůbec nezačne, je to trochu jiný případ – je to nepochopitelné, obzvlášť pro nás, které bychom MOC chtěly, ale nešlo to. Ale to je tak vždycky…

      Like

  6. Soňa says:

    Dobrý večer, kojila jsem obě děti, více než rok a půl, jedno má mimo jiné atopický ekzém, druhé je zdrávo. Z toho pro mě plyne, že mateřské mléko není automatická spása, pouze jeden z mnoha faktorů.
    Mě samotnou máma nekojila ani den a nejsem ani citově vyprahlá, ani častěji nemocná. Máme spolu bezva vztah. Vzpomínky na dětství také bez vad:) Podle mě je tedy mateřská láska důležitější než mateřské mléko.
    Nenechte se prosím stresovat a nechte to plynout. Radujte se z toho, že máte miminko, že můžete být spolu, že v dnešní době máme i jiné možnosti, než kojení – když kojení půjde, tak dobré, když ne, tak taky dobré.
    Děkuji Vám moc za krásná cvičení, jste opravdu šikovná a navíc máte vkus:) Soňa.

    Like

  7. Díky moc za tento článek, jsem teď 6 týdnů po porodu. S možností, že bych nebyla schopná kojit jsem vůbec nepočítala. V nemocnici klasická buzerace, že je to moje chyba, musela jsem na kobereček předvádet kojení, všechno bylo ok, jen prostě nebylo mlíko. Ani nejlepší odsávačka ze mě nebyla schopná po stimulacích vytáhnout ani kapku. Takže rady, přikládat co nejčastěji k prsu z kterého nic neteče. Dítě hladové, potom teda stříkačkou, chodit na stimulace jak z odsavačky tak stimulovat ručně, hlavně v noci, nejlépe celou noc 🙂 a nejdůležitější rada být absolutně psychicky v pohodě /ale domů vám dítě nedáme pokud nezačně nabírat/ Potom následoval šok v podobě zbytku placenty a revize dělohy. Manžel zůstal s dcerou sám. Pak už jsem to odmítala řešit, protože jsem si uvědomila, že jsou důležitější věci. Nicméně, stále cítím selhání, že jsem nebyla schopná vlastní dítě kojit a tlak společnosti na kojení je opravdu velký a mám pocit, že zastánci kojení, kteří tyto problémy nikdy nemuseli řešit netuší, jak bolestné tohle téma může být. A co jsem dělala průzkum tak nejepší UM je kozí mléko od goldim. Jsou to češi, je to bez palmového tuku a kozí mléko je obecně lépe snášeno než kravské zejména co se alergiků týče. /nedělám reklamu, jen jsem nebyla ztotožněná s nutrilonem…. /.

    Like

    1. Ano, jako byste popisovala můj pobyt v nemocnici a pocity v šestinedělí… Nemám ani tak špatné vzpomínky na samotný porod, jako právě na pobyt na šestinedělí – na jednu stranu nezájem ze strany sester, na druhou stranu buzerace, že děláte vše špatně… Byla to pro mě ale dobrá zkušenost a teď přesně vím, co udělám příště jinak. A za tip na umělé mléko děkuji, hned se na něj podívám! 🙂

      Like

  8. Krásně řečeno. Sama jsem s tím bojovala. Dva měsíce jsem pro rozkojení se dělala první poslední: krmení stříkačkou a pak suplementorem, vážila jsem a dodávala UM jen tolik, kolik dle tabulek potřeboval; kojila co nejčastěji (což jde s požadavkem, aby se UM nedávalo častěji než jednou za 3hod dost těžko sladit a Toník neustále plakal, protože se cítil “nedojezený”). Masáže prsou, nahřívání, chlazení, homeopatika, probiotika a doplňky stravy + správná výživa a cvičen jen tak, aby přílišná námaha tvorbu mléka neovlivnila. Jediné, do čeho jsem nešla, bylo budit dítě na co nejčastější krmení , takže za sebe nemůžu říct, že bych proto udělala všechno. Nicméně množství mléka nerostlo a teď jsem odsála asi tak 2ml, takže brzy s kojením přestaneme, protože malý už se u prsu vzteká. Vlivem té laktační propagandy mám ještě teď pocit viny, Toník několik dnů zbytečně proplakal hlady a slastný pocit z kojení jsem si začla užívat, až když jsem to vzdala, přestala blbnout přijala, že nějak bude a buď se rozkojím nebo ne. Moje okolí bylo docela v pohodě až na výjimky. Ale ta mediální masáž udělala svoje a matkám, které na dotaz “jaké umělé mléko” je nejlepší, automaticky napíšou (nejlépe s třemi vykřičníky) “Proč UM??? Nevzdávej kojení!!!” bych urvala hlavu…

    Like

    1. S tím buzením na krmení jsem to asi měla stejně, to je jediná věc, kterou jsem pro to neudělala a asi hrála roli v postupné ztrátě mléka. Malá totiž už od narození prospí celou noc, první dny jsem to neřešila… pak mi došlo, že kvůli tomu můžu mít s laktací problém, tak jsem si nařizovala budíka a třeba po 3 hodinách jí budila, ale ona spala jak dřevo. Pak jsem probudila jenom sebe a odsávala, ale s tím se to taky horšilo… No nic, my už jsme teď kompletně na UM, pořád mám – jak píšete – pocit viny, nebo spíš lítosti nad tím, že jsem moc tu “krásu kojení” nezažila. Na druhou stranu naše Nina je zdravá, šikovná, prospívající holčička a je tisíc dalších způsobů, jak můžete zdraví svého dítěte ovlivnit 🙂 Děkuji za komentář!

      Like

      1. jj, mě spíš mrzí, že díky těm nervům jsem si neužila to, co jsem si užít mohla. Přesně jak píšete, kdyby se s tím tolik nenadělalo, tak by byly maminky víc v pohodě a užily si, co mají…

        Like

  9. Nina says:

    Škoda,že jsem váš článek nečetla dřív. Ušetřila bych si tu spoustu sebeobviňování a smutků, nečetla bych všechny ty “dobré rady” a nedala na sestry na šestinedělí.Stejně mi ale moc pomohl.Děkuji.A musím dodat,že vaší malé jste vybrala moc pěkné jméno😊

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s