10 vět, které nikdy neříkejte nekojící matce.

Baby drinking from bottleV úvodu chci říct, že se (jako obvykle) nestavím ani do jedné skupiny. Už téměř tři měsíce se snažím plně kojit, ale bohužel to stále nejde a zřejmě už asi nepůjde. Strašně závidím všem ženám, která mají to štěstí a své děti kojit mohou – kdybych mohla, kojím minimálně do jednoho roku. Protože ale své dítě dokrmuji umělým mlékem, zároveň soucítím se všemi matkami, které na umělou výživu musely přejít. A vím přesně, jaké věty dokážou takovou matku naprosto složit. 

1. Musíš se víc snažit.

Piju čaje, litry vody, přikládám dítě od rána do večera, odsávám, zkouším homeopatika, nosím v šátku, mezi tím léčím poraněné bradavky, konzultuji s laktační poradkyní, konzultuji s lékařem. Rada “Musíš se víc snažit” je jako pěstí mezi oči.

2. Téměř každá žena může kojit, nekojí pouze ty, co nemají mléčné žlázy. 

Je to jako říct “Každá žena může přirozeně počít dítě. Nepočne ho pouze ta, co nemá dělohu”. Přesto je mezi námi dnes spoustu žen, kterým se to nepovede a uchýlí se k umělému početí. Dovolili byste si je soudit?

3. Děti na umělém mléku jsou více nemocné.

Nezpochybňuji přínos mateřského mléka a to, že je to pro dítě nejlepší forma výživy. To ví každá z nás. Ale dobrovolně si umělé mléko nevybíráme, tak proč nám to říkáte?

4. Děti na umělém mléku mají nižší IQ. 

Nižší IQ má ten, kdo tuhle informaci řekne nešťastné matce.

5. Neměla jsi používat lahev, tím jsi to všechno zkazila. 

Ano, zkoušela jsem to stříkačkou. Ale zkuste nakrmit dítě, které vypije 150 ml, stříkačkou, která má 12 ml. A dělat to každé dvě hodiny. Krmení přes cévku jsem nezkoušela, protože to neřešilo můj problém se zraněnými bradavkami.

6. Tu bolest musíš vydržet.

Zraněnými bradavkami myslím to, že při odsávání byla odsávačka z poloviny plná mléka a z poloviny krve. To se pak při kojení rozhodně nedá mluvit o žádném souznění matky s dítětem. A o zánětech prsu a horečkách ani nemluvím.

7. Musíš to pro dítě udělat! 

…jinak budeš špatná matka, jako by následovalo. Představte si situaci, kdy dítě pláče od rána do večera hlady a když se ho pokoušíte nakrmit, vzteká se. Představte si, že se tedy na rady všech ostatních snažíte, ale po pár dnech zjistíte, že dítě hubne a hubne. Díky bohu za umělé mléko!

8. Chceš si to jenom ulehčit… 

Odkdy je sterilizování, převařování, ohřívání a nákup mléka jednodušší, než vytáhnout prso?

9. Při krmení z lahvičky si nikdy s dítětem nebudete tak blízcí…

Pokud někdo lásku a vztah mezi matkou a dítětem měří způsobem krmení, pak je to smutné.

10. Nesmíš být ve stresu. 

Je jasné, že psychika a stres hraje při tvorbě mléka obrovskou roli. A na psychiku hraje velkou roli nátlak okolí, které na matku ihned po porodu začne naléhat: Musíš se rozkojit! Musíš se rozkojit! Je hezké, že je dnešní doba tak “pro-kojící”, a že doby, kdy se upřednostňovala umělá výživa jsou už pryč. Na druhou stranu pokud se jedná o tak přirozenou věc, je nutné ji tolik propagovat?

baby-milk-bottle

Zdá se mi, že čím více se o věcech hovoří a čím více se zkoumají, začíná se jejich přirozenost vytrácet – ženám to potom nejde, protože kojení působí jako opravdu vědecká záležitost. Možná kdyby se okolo tohoto tématu nedělala taková věda… kojení by bylo zkrátka přirozené a jasné, každá matka by věřila, že po porodu se jí laktace hezky rozjede a sama by poznala krásu kojení. Nestála by jí za zády laktační mafie s nejrůznějšími radami a pomůckami, neporovnávala se s ostatními ženami, ale prostě by někde v klidu doma pokojně kojila své dítě. Je to ovšem asi naivní představa.

Nechtěla jsem tímto článkem na nikoho útočit – ostatně samotné je mi protivné, jaké se okolo takového pokojného a mírumilovného tématu jako je kojení můžou vést diskuze, a jak jsou schopny se matky servat na krev aby dokázaly, že jejich pravda je ta jediná pravda. Je mi líto, když vidím, jak se kojící ženy nedokážou vcítit do situace těch, které to štěstí neměly. Na druhou stranu by se nekojící ženy mohly nad tématem povznést a nebrat si některé věci tolik k srdci, vždyť důležité je přeci spokojené dítě. Bylo by strašně hezké, kdybychom si místo těchto svárů mohly spíše vzájemně pomoci a umět spolu o kojení hovořit v míru… Půjdete do toho se mnou?