Deník jednoho těhotenství (tak trochu jinak)

12644784_946821335398898_3187758248967276083_nTěhotenství je z pohledu všech ostatních věcí a dějů vlastně hrozně krátká doba. Z pohledu těhotné ženy je to ovšem nejdelší období jejího života. Předpokládám, že ihned po porodu se mi tahle devítiměsíční éra v hlavě scvrkne na vzpomínku velikosti špendlíkové hlavičky (v porovnání s tím, co mě bude čekat dál). Asi proto jsem se rozhodla sepsat takový Deník jednoho těhotenství. Tedy nečekejte přednášku o kyselině listové, návod jak vybrat kočárek nebo který krém na strie je ten nejlepší… Berte to tak, že mám týden do termínu porodu, začínám být zoufalá a chci si trochu připomenout, jaké to vlastně celé bylo.

6.týden

Právě jsem to zjistila. Musím si asi sehnat doktora, který je blíž mému bydlišti. A neměla bych si cestou domů už koupit těhotenské kalhoty? Kdy to mám říct ostatním?

8. týden

Nemusím to říkat nikomu. Každá kamarádka, která mě potká, se ptá: Ty jsi těhotná, že jo? Internet to už o mně dávno ví. Počítám, že Google to zjistil dřív než já, zhruba v momentu, když jsem naivně do vyhledávače zadala výše mateřského příspěvku. Zhruba v tomto týdnu si také skálopevně říkám: Nikdy nebudu číst internetové diskuze o mateřství!

10. týden

Otevírám svou první internetovou diskuzi o mateřství. Chci vědět, co v těhotenství nesmím jíst. Nesmím jíst: plísňové sýry, ryby, játra, asi 90 % bylin, kávu, čaj, alkohol, colu, tonik, vlastně radši skoro nic! Naopak musím jíst: kyselinu listovou a těhotenské vitamíny. Vlastně po přečtení diskuze se divím, že jsem bez kyseliny listové vůbec otěhotněla. Nezodpovědně na ní kašlu, ale vitamíny si pro klid těhotenské duše kupuji. V životě jsem ale nedokázala brát žádné medikamenty pravidelně, a tak sním dvě tablety a zapomenu na to. Doteď se mi v lékárničce povaluje ještě téměř plné balení.

14.týden

Mám za sebou první trimestr! Připadám si už tak daleko… Těším se, že už nebudu brečet u reklamy na Kaufland, a že možná strávím konečně trochu víc, než jen bílý rohlík a broskvový kompot. Moje břicho už je samozřejmě tak strašně velké, že jedny těhotenské kalhoty nestačí a sténám u zavazování tkaniček. Vím přesně, že jsem 14 tt+3. A mimochodem, jím úplně všechno jídlo z těch zakázaných. Obzvlášť ujíždím na hermelínech, kávě a pivu.

20.týden

Jsem v tom nejkrásnějším období! Nechápu ostatní, co si neustále stěžují. Břicho je tak akorát velké a nikdy jsem neměla takový apetit, jako teď! Dozvídám se, že budeme mít prý dceru. Zjišťuju, že s manželem máme absolutně rozdílný vkus na jména, a že nám zřejmě nebude stačit ani rozšířené sedmi set stránkové vydání Jak se bude vaše dítě jmenovat od M. Knappové. Vymyslela jsem geniální metodu, ve které napíšeme na papír všechna naše oblíbená jména (ať už moje, či manželova) a budeme postupně až do porodu škrtat. Na ten papír jsme napsali celkem dvě jména. Nikdo z nás nechce ustoupit.

25.týden

Vím naprosto přesně, že jsem 24 tt+2. Vím přesně, kolik mám dnů do porodu. Předcvičuji jógu a říkám si, že mám tolik energie, že jí snad budu předcvičovat až do konce! Už máš výbavičku? A kde budeš rodit? Tam jsem slyšela, že to není moc dobré… A budete si kupovat monitor dechu? To jsou nejčastější otázky. A můj manžel někdy touto dobou zjišťuje, že nutně potřebujeme monitor dechu. Následujících několik týdnů se nesou v sérii hádek o tom, zda ho potřebujeme. Já jsem ta nezodpovědná matka, která nebude cpát dítěti do postýlky žádné přístroje. Naštěstí video chůvička vysílaná přes wifi signál se zdá úchylná nám oběma, tak alespoň něco.

30.týden

Tak s tou jógou do konce těhotenství jsem se unáhlila. Když se prudce postavím, točí se mi hlava, a když moc mluvím, zadýchám se. Všímám si, že i s inteligencí a postřehem je to horší… Celých devět měsíců se mi slévá do jednoho dlouhého martýria a já už přestávám počítat, ve kterém týdnu jsem. Vím jenom, že se blíží léto a že mě čeká poslední odběr krve – to jediné mi připomíná, že jsme se překlenuly do poslední fáze. Mimochodem – tolik lékařských prohlídek jsem neabsolvovala za celý svůj život. Nejsem natolik alternativní matka, abych je všechny odmítla, ale myslím si o nich svoje. Spíš jsem si připadala provinile, že mě jejich výsledky nikdy moc nezajímaly a často jsem zapomněla, že nějaké výsledky přijít mají. Tak nějak jsem věřila, že všechno dobře dopadne, a tak se upřímně přiznám, že jsem to všechno absolvovala pro klid duše doktorům. I když těm je to také jedno, já vím…

35.týden

Chodíme na předporodní kurzy. Můj muž toho o kojení asi nikdy tolik neslyšel a myslím, že je z něho teď expert. Venku je vedro, nemám žádné vhodné těhotenské oblečení, ale už na to kašlu. Kvůli jednomu měsíci si nic kupovat nebudu, a tak chodím ve starých vytahaných hadrech. Nastupuji na mateřskou a už první týden se nudím, tak si zakládám blog. Počítám, že za dva týdny začnu plést a háčkovat a prodávat svoje výrobky na Fleru. Podle návodů na internetu začínám balit tašku do porodnice, ale v půlce mě to přestává bavit, takže doteď leží nedobalená v rohu ložnice.

13412187_10208307532279915_6835604843080364986_o

39.týden

Tady jsem teď. U doktora se každý týden dozvídám, že miminku je moc dobře a k ničemu se neschyluje… Beru to, však má ještě chvilku čas. I když jsem si jako každá těhotná říkala, že to určitě přijde trochu dřív, že to cítím v kostech. Přesto chodit jednou za deset minut na záchod a v duchu počítat, kolik má ta holka asi kilo, když na minulé prohlídce naměřili odhad 3600 g, už mě moc nebaví. Proto zkouším všechno, co internet a knížky radí k vyvolání porodu. Snažím se jít ale trochu víc do hloubky a zjišťuju, že mi nic z toho nepomůže, když samo dítě nebude chtít. A hlavně nemám ještě dobalenou tu tašku do porodnice!

Je to na tobě…

A tak tu sedím, cítím, jak je dítě spokojené a jsem za to vlastně ráda. Pravděpodobně jí lépe už nikde jinde nebude, tak jí dopřávám poslední bezstarostné dny. Také jsem si uvědomila, jak je právě tohle důležité – dopřát dítěti možnost, aby se samo iniciativně rozhodlo, kdy na ten svět vkročí, protože nikdo jiný to pravděpodobně lépe neví. Vím, že ne vždycky je to možné, o to víc si přeji, aby to u mě vyšlo. 

Takže… teď už je to na tobě, ukaž se, jak jsi šikovná. Dávám ti plnou důvěru 🙂 


 

Edit po porodu: Nakonec jsem čekala ještě tři týdny. Vypadalo to, že dcera si mnou vloženou důvěru vykládala jako pokyn k tomu, ať radši nikdy nevyleze. Doktoři jí ale pohrozili vyvolávací tabletou a to na ní platilo! Noc před indukcí v porodnici se rozhodla přijít sama. Já to říkala – šikulka 🙂

 

Deník jednoho těhotenství (tak trochu jinak)

One thought on “Deník jednoho těhotenství (tak trochu jinak)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s